Hobit

Proč lidé jenom nenávidí?
Proč lidé jenom bijí se ?
Proč lidé vždycky rádi vidí
sokovu hlavu na míse?
Proč vznikl boj a utrpení?
Proč vznikly lži a podvádění?
Proč tyto věci lásku plení?
A nevedou jen k zatracení?

Stres je jak močál jako bažina
kde radost končí smutek začíná
A v tom močále depresí
tam moje srdce smutné tlí
až shnije snad se zastaví
pak bude konec trápení
Smrt rovná se vysvobození...

Chodili spolu celičké léto,
po cestách na kterých květiny kvetou.
Chodili spolu celičký podzim,
kde padalo listí, kde potůček šustil.
Chodili spolu celičkou zimu,
chodili sněhem a dostali rýmu.
A ani z jara jich nezhaslo štěstí,
vzali se spolu na pěšince lesní.
A od té doby pak žili jen spolem,
dům měli u řeky a pod topolem.

Nedíval vpravo se ni v levo
kupředu kráčel jen pro zítřek žil
Hleděl si vždy jen cíle svého
až nakonec se smutkem
z nesplňených cílů utopil...

Mé štěstí párkrát zamávalo křídly.
Pak vzneslo se a odlétlo.
Odlétlo pryč asi do teplých krajin.
tam kde panuje furt léto.
Ono se vyhřívá na sluníčku,
a já sem tu a bez něho.
Cítím kol krku režnou smyčku
a tak na mapě hledám ho.
Hledám a snad ho někdy najdu
možná dřív nebo později...
Důležité je neztráceti víru
a neztráceti naději.

Láska je bolest
Láska je štěstí
Láska je zlost
i nemilost.
Láska mezi lidmi staví most
a přináší pláč i radost...