Slovníček chladných zbraní

   BAZILARD
baudelaire - západoevropský typ středověké dýky. Ve Francii týž název označoval i křivé meče typu Malchus

   BODÁK
bajonet - útočná zbraň, nasazovaná na hlaveň vojenské pušky. Osa čepele ležela v ose hlavně. B. zátkový měl dřevěnou násadu kapkového tvaru; b. tulejový byl nasazen na hlaveň dutou železnou tulejí, osa čepele se nekryla s osou hlavně; b. nožový měl násadu ve tvaru střenky, opět zachovával osu hlavně

   BOTKA
plechové kování chránící zahrocený konec pochvy

   CINQUEDEA
v západoevropských jazycích zvaná též býčí jazyk, v češtině veruna, patrně podle Verony. Široká dýka s čepelí ve tvaru rovnoramenného trojúhelníka. Bývá řazena i mezi krátké meče

   CLAYMORE
středověký meč s vysokým sloupkem rukojeti a s krátkými, dolů skloněnými rameny záštity

   ČEPIČKA
kovový, plasticky řešený kryt sloupku u všech druhů šavlí. Má asymetrickou formu odpovídající esovitému prohnutí osy zbraně. Zastává úlohu hlavice. Plošné č. se vyskytují u loveckých tesáků

   DŘEVEC
turnajové kopí, opatřené na ratišti manžetou k ochraně ruky. K lehkému turnaji měl štíhlé ratiště a tupý hrot, někdy nahrazovaný korunkou o několika tupých špičkách

   DÝKA
krátká bodná zbraň, která se vyvinula z nože. Středověké dýky proto bývají jednobřité. Souměrný jílec u pozdějších typů napodobuje křížový tvar mečového jílce

   DÝKA pro levou ruku
(ném. Linkhand, ital. sinistra), zavedena italskou školou šermu k odrážení soupeřova kordu. Proto některé typy mají čepel se zářezy ke zlomení soupeřovy čepele, jiné je možno zmáčknutím pružiny změnit ve vidlici o třech ramenech

   FLERET
sportovní šermířská zbraň s tenkou čepelí čtvercového průřezu, na konci hrotu s kuličkou bránící zranění

   GLADIUS
krátký meč římské pěchoty. Má sečnou čepel, rukojeť bez záštity a kulovitou hlavici

   HALAPARTNA
tyčová zbraň s čepelí ve tvaru sekyry. Končí dlouhým hrotem, na hřbetě čepele je zobec

   HANDŽÁR
pův. arabský výraz pro nůž a dýku. Sečná zbraň - obdoba šavle se zakřivenou čepelí a kloubovou rukojetí, bez záštity

   HLAVICE
masívní část uzavírající vrchol rukojeti u symetricky řešených jílců: Vyvažovala těžiště zbraně a zajišťovala její konstrukci: nýtem nebo šroubem byla připevněna k trnu

   JATAGAN
orientální nůž, kratší než handžár, s prohnutou, jednobřitou čepelí a kloubovou rukojetí

   JÍLEC
obměna výrazu rukojeť. Sestává se z hlavice, sloupku, záštity a event. z koše.

   KARABELA
polská šavle mírně esovitého tvaru. Jílec nemá záštitný oblouk, čepička svým tvarem poněkud připomíná profil ptačí hlavy, ramena záštity jsou obvykle mírně skloněná. K. patřila k slavnostnímu národnímu kroji

   KATZBALGER
krátký meč lancknechtů. Sloupek a hlavice splývají, záštita má tvar položeného písmene S. Pochva k. obsahovala též soupravu nožů

   KILIDŽ
turecká šavle s čepelí v poslední pětině u hrotu rozšířenou. Rozšířená část tzv. jelmán, byla dvoubřitá

   KONGÍŘ
něm. Panzerstecher; bodná zbraň s tenkou, dlouhou čepelí někdy v poslední pětině u hrotu zesílenou. Sloužil k prorážení kroužkových pancířů

   KOPÍ
tyčová zbraň s hrotem listového tvaru. K ratišti je připevněn tulejí - dutou, železnou násadou

   KORD
bodná zbraň s dlouhou čepelí, odvozená z pozdních typů mečů. Protože nepočítá se železnou rukavicí, má na jílci koš ze železných prutů, chránící ruku

   KORDULÁČ
český název pro tesák nazývaný v Itálii coltelaggio nebo cortelaggio (nůž - coltello)

   KORSEKA
z ital. corsesca; sudlice korsického původu s dlouhým souměrným listem a dvěma hrotitými křidélky nad tulejí

   KOŠ
soustava kovových prutů a úponků připevněná k hlavici a záštitě jako masívní ochranná síť klenutá kolem ruky. Nejdříve se vyvíjel v souvislosti s kordem, převzaly jej však i další typy bitevních a armádních zbraní. Existovaly též koše z plechu nebo perforovaného či reliéfně zdobeného kovového plátu - tzv. zvoncové koše

   KUZA
tyčová zbraň s rovně nasazenou, jednobřitou čepelí, která tvarem poněkud připomíná čepel kosy. Italský typ - falcione - má název přímo odvozený od slova falcio – kosa

   LIST (ZÁŠTITNÍ)
kovový, někdy perforovaný terčík na dně koše chránící ruku proti ráně, která by směřovala podél čepele. Mívá tvar misky nebo mušle

   MALCHUS
též falchion, bazelaire. Křivý meč s čepelí v dolní pětině rozšířenou a k hrotu seříznutou obloukem. Zachoval se pouze na vyobrazeních

   MEČ
zbraň souměrná podle podélné osy, s křížovým jílcem a dvousečnou rovnou čepelí. Od základního typu se liší speciální tvary mečů křivých

   MISERICORDIA
dýka italského původu s velmi tenkou, pevnou čepelí

   NÁKONČÍ
kování zpevňující konec pochvy u hrotu

   OBLOUK (ZÁŠTITNÝ)
též oblouček; kovový prut, který se spojuje se záštitou v přední části rukojeti nad klouby ruky

   OŠTĚP
tyčová zbraň podobná kopí, avšak lehčí, určená k vrhání. Čepel mívala tvar hrotu šípů, aby se nedala vytrhnout z rány

   PALAŠ
sečná zbraň s rovnou, jednobřitou čepelí. Původné patřila k výzbroji chorvatských oddílů císařské armády, odkud přešla do výzbroje těžké jízdy

   PARTYZÁNA
tyčová zbraň se symetrickou čepelí ve tvaru jazyka a s křidélkovými výběhy nad tulejí

   PÍKA
tyčová zbraň podobná kopí. Některé typy mají čepel dlouhou a tenkou jako šídlo

   PRSTEN
též palcový kroužek; železný prut na rubové straně rukojeti chránící palec, který se v tomto místé opíral o čepel

   RAPÍR
kord s tenkou čepelí, vhodnou k šermu. Český lid. název – pero

   RATIŠTĚ
tyčová násada kopí, halaparten a jiných tyčových zbraní

   RICASSO
z ital.; několik cm dlouhý úsek kordové čepele pod záštitou. Čepel je v tomto místé zúžena a bez ostří, aby se nezranil ukazovák, který se zde opírá o r. Je obvykle chráněné spodní partií koše.

   RUNKA
ital. roncone - sudlice s širší čepelí zakončenou silným a ostrým hrotem. Další hrot vybíhá kolmo ze hřbetu čepele a od jejího ostří se odděluje zobec

   SEKEROMLAT
kamenný klín vybroušený do ostré hrany, s vyvrtaným otvorem, jímž je provlečeno topůrko: Klín je k němu připevněn vázáním

   SCHIAVONA
benátský polní typ meče s rovnou, obvykle dvoubřitou čepelí a košem kornoutového tvaru z překládaných a prořezávaných pásů železa

   SKOTSKÝ MEČ
poboční zbraň s rovnou čepelí a mohutným košem ze železných pásů a destiček. Koš je vystlán koženou rukavicí

   SPATHA
dlouhý meč římských jízdních oddílů

   SPONTON
tyčová zbraň odvozená tvarově od partyzány. Liší se od ní menšími křidélky a širším listem čepele

   STILET
jedno z označení pro italskou dýku s tenkou čepelí

   STRADIOTSKÁ DÝKA
má rukojeť ve tvaru dvou puklic a čepel, u kořene mnohostěnnou, postupně zeslabovanou. S.d. jsou většinou vyzdobeny zlatým vykládáním v orientálním stylu

   SUDLICE
český výraz označující různé typy tyčových zbraní

   ŠAMŠIR
perský typ šavle s čepelí, která se směrem k hrotu úměrně zužuje – narozdíl od typů tureckých

   ŠÁŠKA
kavkazský a kozácký typ šavle s rukojetí bez záštity a s pochvou, která kryje celý sloupek

   ŠAVLE
sečná zbraň s jednobřitou, zahnutou čepelí a asymetrickým jílcem. Hlavice a sloupek splývají, rukojei uzavírá čapka. Zbraň má mírně esovitý tvar a ostří na vnějším oblouku čepele

   TESÁK
jednobřitá zbraň s mírně zahnutou čepelí. Nejstarší t. dosahovaly délky mečů. T, lovecký je kratší než průměrné poboční zbraně. Vytvořil řadu typů

   TRN
železný výběžek v horní části čepele probíhající sloupkem a zapuštěný do hlavice nebo čepičky

   TULEJKA
železná dutinka pod čepelí tyčových zbraní nasazovaná na ratiště a obvykle ještě prodloužená vidlicovým perem. T. mají rovněž bodáky

   TULICH
z něm. Dolch – dýka

   ZÁŠTITA
vodorovná část rukojeti nad čepelí. Ramena z. zajišťovala základní ochranu ruky od začátku vývoje chladných zbraní. Z. obvykle tvoří silné kovové pruty, mívá však i jiný tvar (terčík apod.)

   ZAVAZÁK
lovecký nůž k porcování a stahování zvěře