Z prázdného ticha nevyřčených vět
z propadlých ohňů, z vyhořelých let
čerpám svou sílu
Sytí mě dny, jež ztratily svůj cíl
jsem pánem havranů a neprožitých chvil
jsem přítel stínů
Slýchávám hlasy tišší než můj dech
letmé jak přání, jak vítr na hrobech
jen šepot pouhý
Ty smutné sny, jež mrtví musí snít
mě svými ozvěnami nutí stále bdít
jsou plné touhy
Když měsíc zpívá bledé písně své
království květin a mramoru mě zve
brodím se šerem
A mrtvým krásné oči otvírám
jsem jako bůh a oni jsou můj chrám
jsme jedním tělem!