Slovníček chladných zbraní
BAZILARD baudelaire - západoevropský typ středověké dýky. Ve Francii týž název označoval i křivé meče typu Malchus
BODÁK bajonet - útočná zbraň, nasazovaná na hlaveň vojenské pušky. Osa čepele ležela v ose hlavně. B. zátkový měl dřevěnou násadu kapkového tvaru; b. tulejový byl nasazen na hlaveň dutou železnou tulejí, osa čepele se nekryla s osou hlavně; b. nožový měl násadu ve tvaru střenky, opět zachovával osu hlavně
BOTKA plechové kování chránící zahrocený konec pochvy
CINQUEDEA v západoevropských jazycích zvaná též býčí jazyk, v češtině veruna, patrně podle Verony. Široká dýka s čepelí ve tvaru rovnoramenného trojúhelníka. Bývá řazena i mezi krátké meče
CLAYMORE středověký meč s vysokým sloupkem rukojeti a s krátkými, dolů skloněnými rameny záštity
ČEPIČKA kovový, plasticky řešený kryt sloupku u všech druhů šavlí. Má asymetrickou formu odpovídající esovitému prohnutí osy zbraně. Zastává úlohu hlavice. Plošné č. se vyskytují u loveckých tesáků
DŘEVEC turnajové kopí, opatřené na ratišti manžetou k ochraně ruky. K lehkému turnaji měl štíhlé ratiště a tupý hrot, někdy nahrazovaný korunkou o několika tupých špičkách
DÝKA krátká bodná zbraň, která se vyvinula z nože. Středověké dýky proto bývají jednobřité. Souměrný jílec u pozdějších typů napodobuje křížový tvar mečového jílce
DÝKA pro levou ruku (ném. Linkhand, ital. sinistra), zavedena italskou školou šermu k odrážení soupeřova kordu. Proto některé typy mají čepel se zářezy ke zlomení soupeřovy čepele, jiné je možno zmáčknutím pružiny změnit ve vidlici o třech ramenech
FLERET sportovní šermířská zbraň s tenkou čepelí čtvercového průřezu, na konci hrotu s kuličkou bránící zranění
GLADIUS krátký meč římské pěchoty. Má sečnou čepel, rukojeť bez záštity a kulovitou hlavici
HALAPARTNA tyčová zbraň s čepelí ve tvaru sekyry. Končí dlouhým hrotem, na hřbetě čepele je zobec
HANDŽÁR pův. arabský výraz pro nůž a dýku. Sečná zbraň - obdoba šavle se zakřivenou čepelí a kloubovou rukojetí, bez záštity
HLAVICE masívní část uzavírající vrchol rukojeti u symetricky řešených jílců: Vyvažovala těžiště zbraně a zajišťovala její konstrukci: nýtem nebo šroubem byla připevněna k trnu
JATAGAN orientální nůž, kratší než handžár, s prohnutou, jednobřitou čepelí a kloubovou rukojetí
JÍLEC obměna výrazu rukojeť. Sestává se z hlavice, sloupku, záštity a event. z koše.
KARABELA polská šavle mírně esovitého tvaru. Jílec nemá záštitný oblouk, čepička svým tvarem poněkud připomíná profil ptačí hlavy, ramena záštity jsou obvykle mírně skloněná. K. patřila k slavnostnímu národnímu kroji
KATZBALGER krátký meč lancknechtů. Sloupek a hlavice splývají, záštita má tvar položeného písmene S. Pochva k. obsahovala též soupravu nožů
KILIDŽ turecká šavle s čepelí v poslední pětině u hrotu rozšířenou. Rozšířená část tzv. jelmán, byla dvoubřitá
KONGÍŘ něm. Panzerstecher; bodná zbraň s tenkou, dlouhou čepelí někdy v poslední pětině u hrotu zesílenou. Sloužil k prorážení kroužkových pancířů
KOPÍ tyčová zbraň s hrotem listového tvaru. K ratišti je připevněn tulejí - dutou, železnou násadou
KORD bodná zbraň s dlouhou čepelí, odvozená z pozdních typů mečů. Protože nepočítá se železnou rukavicí, má na jílci koš ze železných prutů, chránící ruku
KORDULÁČ český název pro tesák nazývaný v Itálii coltelaggio nebo cortelaggio (nůž - coltello)
KORSEKA z ital. corsesca; sudlice korsického původu s dlouhým souměrným listem a dvěma hrotitými křidélky nad tulejí
KOŠ soustava kovových prutů a úponků připevněná k hlavici a záštitě jako masívní ochranná síť klenutá kolem ruky. Nejdříve se vyvíjel v souvislosti s kordem, převzaly jej však i další typy bitevních a armádních zbraní. Existovaly též koše z plechu nebo perforovaného či reliéfně zdobeného kovového plátu - tzv. zvoncové koše
KUZA tyčová zbraň s rovně nasazenou, jednobřitou čepelí, která tvarem poněkud připomíná čepel kosy. Italský typ - falcione - má název přímo odvozený od slova falcio – kosa
LIST (ZÁŠTITNÍ) kovový, někdy perforovaný terčík na dně koše chránící ruku proti ráně, která by směřovala podél čepele. Mívá tvar misky nebo mušle
MALCHUS též falchion, bazelaire. Křivý meč s čepelí v dolní pětině rozšířenou a k hrotu seříznutou obloukem. Zachoval se pouze na vyobrazeních
MEČ zbraň souměrná podle podélné osy, s křížovým jílcem a dvousečnou rovnou čepelí. Od základního typu se liší speciální tvary mečů křivých
MISERICORDIA dýka italského původu s velmi tenkou, pevnou čepelí
NÁKONČÍ kování zpevňující konec pochvy u hrotu
OBLOUK (ZÁŠTITNÝ) též oblouček; kovový prut, který se spojuje se záštitou v přední části rukojeti nad klouby ruky
OŠTĚP tyčová zbraň podobná kopí, avšak lehčí, určená k vrhání. Čepel mívala tvar hrotu šípů, aby se nedala vytrhnout z rány
PALAŠ sečná zbraň s rovnou, jednobřitou čepelí. Původné patřila k výzbroji chorvatských oddílů císařské armády, odkud přešla do výzbroje těžké jízdy
PARTYZÁNA tyčová zbraň se symetrickou čepelí ve tvaru jazyka a s křidélkovými výběhy nad tulejí
PÍKA tyčová zbraň podobná kopí. Některé typy mají čepel dlouhou a tenkou jako šídlo
PRSTEN též palcový kroužek; železný prut na rubové straně rukojeti chránící palec, který se v tomto místé opíral o čepel
RAPÍR kord s tenkou čepelí, vhodnou k šermu. Český lid. název – pero
RATIŠTĚ tyčová násada kopí, halaparten a jiných tyčových zbraní
RICASSO z ital.; několik cm dlouhý úsek kordové čepele pod záštitou. Čepel je v tomto místé zúžena a bez ostří, aby se nezranil ukazovák, který se zde opírá o r. Je obvykle chráněné spodní partií koše.
RUNKA ital. roncone - sudlice s širší čepelí zakončenou silným a ostrým hrotem. Další hrot vybíhá kolmo ze hřbetu čepele a od jejího ostří se odděluje zobec
SEKEROMLAT kamenný klín vybroušený do ostré hrany, s vyvrtaným otvorem, jímž je provlečeno topůrko: Klín je k němu připevněn vázáním
SCHIAVONA benátský polní typ meče s rovnou, obvykle dvoubřitou čepelí a košem kornoutového tvaru z překládaných a prořezávaných pásů železa
SKOTSKÝ MEČ poboční zbraň s rovnou čepelí a mohutným košem ze železných pásů a destiček. Koš je vystlán koženou rukavicí
SPATHA dlouhý meč římských jízdních oddílů
SPONTON tyčová zbraň odvozená tvarově od partyzány. Liší se od ní menšími křidélky a širším listem čepele
STILET jedno z označení pro italskou dýku s tenkou čepelí
STRADIOTSKÁ DÝKA má rukojeť ve tvaru dvou puklic a čepel, u kořene mnohostěnnou, postupně zeslabovanou. S.d. jsou většinou vyzdobeny zlatým vykládáním v orientálním stylu
SUDLICE český výraz označující různé typy tyčových zbraní
ŠAMŠIR perský typ šavle s čepelí, která se směrem k hrotu úměrně zužuje – narozdíl od typů tureckých
ŠÁŠKA kavkazský a kozácký typ šavle s rukojetí bez záštity a s pochvou, která kryje celý sloupek
ŠAVLE sečná zbraň s jednobřitou, zahnutou čepelí a asymetrickým jílcem. Hlavice a sloupek splývají, rukojei uzavírá čapka. Zbraň má mírně esovitý tvar a ostří na vnějším oblouku čepele
TESÁK jednobřitá zbraň s mírně zahnutou čepelí. Nejstarší t. dosahovaly délky mečů. T, lovecký je kratší než průměrné poboční zbraně. Vytvořil řadu typů
TRN železný výběžek v horní části čepele probíhající sloupkem a zapuštěný do hlavice nebo čepičky
TULEJKA železná dutinka pod čepelí tyčových zbraní nasazovaná na ratiště a obvykle ještě prodloužená vidlicovým perem. T. mají rovněž bodáky
TULICH z něm. Dolch – dýka
ZÁŠTITA vodorovná část rukojeti nad čepelí. Ramena z. zajišťovala základní ochranu ruky od začátku vývoje chladných zbraní. Z. obvykle tvoří silné kovové pruty, mívá však i jiný tvar (terčík apod.)
ZAVAZÁK lovecký nůž k porcování a stahování zvěře
Zdroj: Terminologie: Edice OKO, Zbraně šerm a mečíři Albatros, 1983
|